Jaké by to bylo, kdybyste právě teď poslouchali vaši oblíbenou písničku? Představte si, že ji posloucháte v rádiu v autě. Z ničeho nic, rádio zašumí, a najednou písničku překryje svérázný umělecký projev Roba Kazíka. V čem by mohl být problém? Máte dva vysílače, které pracují na stejné frekvenci. Platí pravidlo, silnější vyhrává. Na podobném principu funguje interference WiFi sítí.
Měli bychom se postarat o to, aby naše WiFi síť běžela na volném – ještě nepoužitém spektru frekvenčního pásma. Můžete mít k dispozici od 11 po 14 kanálů.
Kanál je frekvence. Představte si, jak jedete autem. Chcete poslouchat rádio. Pokud hrají nějakou somarinu, zmáčknete další kanál, a pak další a další... To jsou vaše výchozí kanály – frekvence, kam se má rádio naladit. Úplně stejně je to is WiFi. Když zmáčknete kanál č. 12, 1, naladíme se na frekvenci 2.412 GHz. Dvojka má 2.417 GHz, trojka má 2.422 GHz. Rozdíly mezi jednotlivými kanály jsou 5 Mhz.
Zdálo by se, že to je docela v pořádku. Programem pro analýzu frekvenčního spektra se podíváme na okolní sítě. Zjistím, že okolní síť je na jedičce, další na trojce. Mohlo by se zdát, že nejlepší nápad je dát na dvojku, protože ta je volná.
Problém je v tom, že v bezdrátových přístupových bodech (AP), si můžete vybrat šířku kanálu. Ta může být i 20 MHz, takže se pomlátím s každým, kdo je na kanálu 1 až 5. Pobiju se o plus-minus dvě sítě.
Ještě lepší je, pokud použiji bezdrátový bod ze standardu 802.1n. Takové AP k tomu, aby zvládaly takovou rychlost, používají rozšířenou šířku kanálu na 40 MHz, což znamená že se pobiju o plus minus 4 sítě. To už je pak docela problém najít volnou frekvenci.
Ještě lze nechat AP na auto, tak se snaží najít nějaké volné frekvenční pásmo. Problém je v tom, že nemusí být volné žádné frekvenční pásmo, proto se musí snížit na 20 MHz, aby se vůbec někam vešlo.
Volba správné šířky kanálu je jeden z aspektů dobrého návrhu WiFi sítě.